Státní maturita, aneb konečně rovný přístup.

Je pravda, že maturitu už mám nějaký ten pátek za sebou, ale jelikož se týká i mých sourozenců, mám o ní dostatek informací a jsem vcelku zděšen posledními vyjádřeními, resp. negativními vyjádřeními našich vrcholných představitelů.

Vždyť co je tak šíleně strašného, že maturitu neudělá velké množství dětí? Prostě to jen dokazuje, že se na to za a) vykašlaly za b) jim škola nevštípila potřebné znalosti. Přece když se nakonec s maturitním vysvědčením někdo hlásí o práci, nikoho už pak většinou nezajímá kde a co studoval a jaké měl známky. Takhle se alespoň oddělí zrna od plev, pro někoho to bude těžší, pro někoho lehčí a odpadne, nebo by alespoň měl odpadnout problém s nefér maturitami. Pamatuji si několik příkladů mých spolužáků - jedni se museli učit znát až nesmyslně mnoho látky (převážně platilo pro gymnazisty) a někteří šli jen tak, aby se neřeklo a maturitu taky udělali. To myslím bylo mnohem víc degradující. Holt, když chce jít někdo na obor s maturitou, ačkoliv se prakticky jedná třeba o učení, musí také projevit vlastní iniciativu, když ho škola nic nenaučí.

Proto nesouhlasím s negativními ohlasy a zcela výjimečně se přikláním k názoru pana ministra. Určitě má pravdu v tom, že když to byla generálka, spousta lidí si z toho udělala tipovací test a pak, je to každého volba. Chceš maturitu, tak makej. Podmínky jsou pro každého stejné.

P.S. Možná je to kruté hlavně pro rodiče, ale uvědomte si, že ačkoliv mluvíme o dětech, plnoletosti před maturitou jistě dosáhly... a maturita je přece od pradávna zkouška právě dospělosti a k ní patří i zodpovědnost za svůj život.